Na počátku bylo slovo. Ehm, totiž obal od sáčkového čaje německé provenience, na němž se skvěl onen fascinující ornament zvaný čárkový kód. Ptáte se na počátku čeho? Přece na začátku procesu vzniku image skupiny, která se již dnes zapsala zlatým písmem do dějin české undergroundové hudební scény. A když uvážíme, že brněnské trio ještě zdaleka není na vrcholu, je nasnadě, že nás s nimi čeká ještě mnoho pohodových chvil, ať už ve společnosti CD přehrávače nebo pod pódiem narvaného klubu. Pohodových chvil, během nichž jsme nuceni při uvolněném podupávání si do rytmu přemýšlet. Přemýšlet nad nenapodobitelnými texty linoucími se z Polyho hrdla. O vesmíru, Slunci, Měsíci, světle, tmě, Bohu, Satanově spermatu, radikálním křídle řádu Katolických leseb…. Donedávna jsem si myslel (a občas i pociťoval), že přemýšlení bolí. Děkuji INSANII, že mě z tohoto omylu vyvádí!

Další dík patří INSANII za to, že si sama vymyslela pojmenování hudebního stylu, který produkuje, a že tak šetří práci různým pisálkům, kteří by jinak vyplýtvali polovinu článku na definici, popis a označení hudební škatulky, kam by se INSANIA mohla nacpat. Což by samozřejmě byla práce velmi zdlouhavá, neboť INSANIA je tělesem ve svém oboru veskrze originálním a svébytným. Pro posluchače, kteří s INSANIÍ zatím neměli tu čest,  si dovolím ono žánrové označení připomenout. Vězte, že INSANIA hraje ASTRÁLNÍ HARDCORE. Že nevíte, co si pod tím máte představit? Protože jsem tvorem tuze líným, dovolím si zde doslovně uvést charakteristiku „Trans – Mystic Anarchy“ (TMA) přímo od samotné INSANIE tak, jak ji skupina uvádí na své homepage: „INSANIA pokračuje v trendu nastoleném albem Virtu-ritual s tím, že nová nahrávka oplývá tvrdším a nahuštěnějším kytarovým zvukem a kromě toho ještě sarkastičtějším přístupem (např. skladby "Soulož el. kytary s Emou Destinnovou", "Rouhání je pro nás evergreen"), případně astro-nadhledem ("Hádka durového a mollového palubního počítače"). Především je však nová tvorba ve znamení zlehčování okultních a náboženských symbolů ("Kacířská anarchie je dokonalá terapie", "Matka Tereza & Faust",...) a vytváření různých rozporuplných slovních hříček.“

Leč s leností je třeba bojovat, takže se o letmou charakteristiku tvorby INSANIE pokusím i já. Když se řekne hardcore, každý si představí skočnou, jednoduchou až primitivní, nepříliš komplikovanou hudbu. V případě INSANIE je to mnohem složitější. Onen termín astrální hardcore není možno bráti příliš vážně (ostatně jako nic, co od INSANIA jeví se pocházeti). Jednoduchost? Možná. Primitivnost? V žádném případě! V souvislosti s charakteristikou tvorby INSANIE se mi dere na jazyk pojem minimalistická pestrost. Jedinou kapelou, která dovede vytvořit takové hudební bohatství s minimálními prostředky a relativně jednoduchým pojetím je snad jenom současná ANANTHEMA. Chcete-li typickou insaniovskou halekačku, máte ji mít v podobě úvodní „Hell Knows…“ či „Vraždy ve staré hvězdárně“. Máte chuť na na tajemnou baladu? Vrhněte se přímo na osmičku „Za nebem“. Chcete si poslechnout krystalickou srandu? Máme v podobě „Hádky…“ dvou palubních počítačů chrlících na sebe nejapné sprosťárny či poslední „Soulože…“. Nechybí ani pořádně průbojné pecky jako např. „Oheň!…“ a na druhé straně hravá jazzem načichlá sedmička „Heretical Anarchy…“. Že na TMA není milostná píseň? Ale kdež! Takovým přívlastkem  se může chlubit čtrnáctka „Kill Me Before I Kill You“. Neštymuje vám k milostné písni ten název? Mně taky ne. Slyšeli jste někdy milostnou píseň, jejíž každý verš obsahuje minimálně jednou tvar slovesa zabít a jejíž rozpustilý tok je občas přerušován ostrými až grindovými výjezdy? Já ne. Pestrost, fantazie, invence, ohromná dávka vtipu a hlavně kumštu.
 
A tohle všechno a ještě mnohem víc má na svědomí pouhé trio umělců tvořené rytmickým duem Klíma & Black Drum, na jejichž mohutných a pevných ramenou stojí Poly se svou dovádivou a přitom pořádně jedovatou a ostrou kytarou a především se svým expresivním vokálem, pro nějž výraz „psychotenor“ sedí jako ulitý. Nesmím zapomenout na ani hosty. Ve čtvrté písni „S námi proti nám“ exceluje spolu s Polym v nádherném duetu brněnská diva No. 1 Hanička Nogolová, která ještě vypomohla v „Mother Theresa & Faust“. Desátá skladba „Moribayassa“ byla ušita na míru bubenické skupině TUBABU (vedené Martinem Malečkem, což je bubeník předchůdce INSANIE SKIMMED). No a opomenout nelze ani Emu Destinovou, která zde dostala jednu ze svých posledních pozemských příležitostí v závěrečné skladbě.

Mám-li se též zmínit o zvukové stránce TMA, ani tady nemůžu vytknout zhola nic. INSANIA nabyla za ta léta spoustu zkušenosti, které musí být cítit i v práci se zvukem. Ty tam jsou časy, kdy nebylo slyšet téměř nic než bicí. Miloš Dodo Doležal už není taky žádný zelenáč a hlavně má dobré kamarády za Velkou louží, kteří jsou ochotni s něčím pomoci. Rick Plester dodal nahrávce pořádný drive, šmrnc, průbojnost a jak sám Poly říká „tloušťku“.

Texty tuzemských kapel, napsané ať už v mateřštině nebo v angličtině, bývají často jen jakousi povinnou vatou a nutným zlem. V případě INSANIE je naopak lyrika jejím dalším obrovským trumfem a devízou. Tak jako hudba jsou pestré i Polyho texty. Poměr mezi česky a anglicky psanými texty je roven zhruba jedné. Poly vládne svou mateřštinou skvěle a angličtinou zrovna tak (vždyť ho to taky živí). S výše naznačenými tématy si pohrává jako kočka s myší. Jestliže pro hudbu si INSANIA vymyslela škatulku astrální hardcore, pro Polyho texty se sám nabízí termín astrální poetismus, z něhož by měl radost i sám Vítězslav Nezval. Ironie, cynismus, sarkasmus, vtip, neodolatelný půvab, sympatický odstup od společností pokrytecky tabuizovaných témat. To jsou jen některé z přívlastků, jimiž můžeme texty charakterizovat. INSANIA dokáže bez problémů vyprávět poutavý příběh („Chaos!…“) stejně dobře, jako si jen tak pohazovat s jednotlivými slůvky jako s pingpongovými míčky („Kill Me…“) Lhostejno, zda česky či anglicky. Poly často používá poněkud absurdní termínová spojení, kterých si jedinec oddávající se ušní masáži v podání INSANIE povšimne až ex post. Včera mě Satan ukřižoval, ďábel rozdává boží odpustky, Gestapo Panenky Marie … Cože?!? Inu proč ne, vždyť absurdní je všechno kolem nás, tak proč se podivovat zrovna nad texty INSANIE? A hlavně! Ty texty mají svoji hloubku a vyzařuje z nich jakési sdělení.

A teď si musím povzdechnout. Když slyším, jaká hudební produkce se na nás valí z rádií a televize, a skvělé kapely jako INSANIA neopouští sklepení undergroundu, je mi to trochu líto. Pokud existuje nějaká skupina, která by mohla tento začarovaný kruh prolomit, je to rozhodně INSANIA.Kromě skvělé hudby dostanete na CD ještě nášup v podobě čtyř videoklipů, hromady fotek, perfektního bookletu s neodolatelným astrálně rouhačským komiksem a hlavně s texty jak v české, tak i anglické verzi (u každé skladby).

Takže já se loučím, abych náhodou nepromeškal své večerní lekce anarchomagie a dávám INSANII devítku jako Brno. Drhnete to skvěle, chlapi, a doufám, že vám to ještě nějaký ten rok vydrží, neboť: Ticho je smrt!